Caramel Eyes 3

Skončila angličtina, vyběhla jsem ze třídy. Nikoho jsem si nevšímala. Měla jsem po celém dni náladu na bodu mrazu. Chtěla jsem chytit ten první autobus, co jede směr domov. Bohužel jsem se zasekla s učitelkou literatury. 

,,Uděláš tohle pololetí seminární práci na Danteho, hodně se o něj zajímáš a mohlo by ti to pomoct na vysokou.“ 

,,Dobře do kdy mám termín?“ 

,,Řekněme 15. března to stíháš za 3 měsíce ne?“ 

,, Ano to bych měla zvládnout. Děkuji za příležitost.“ Tímto jsem se s ní rozloučila. 

Věděla jsem, že autobus už nestíhám. Šourala jsem se chodbou. Vyšla jsem před školu. 

Všichni nastupovali do svých aut, co dostali ke svým narozeninám. Já jsem se rozhodla, že se projdu. Bylo 5 hodin odpoledne. Vzala jsem to lesem. Měla jsem ráda tu vůni dřeva. Když jsem měla špatnou náladu po škole, chodila jsem domů pěšky. 

Šla jsem pěšinou která odpovídala té, kterou jsem chodila po každé. Poslouchala jsem svou oblíbenou skupinu AC & DC jako vždy. Ale najednou jsem to slyšela. Dusot. Jakoby nějaké těžké zvíře běželo za mnou. 

Ohlídla jsem se a vytřeštila jsem oči. Nade mnou se tyčil vlk. Byl rezavý s černýma očima. Ohrnuté pysky a vrčel. Vrčel na mě. Proč? Co jsem udělala. Chodila jsem tudy často. Přikrčila jsem se. Jako bych doufala, že když se udělám menší zmizím. Bohužel se tak nestalo. Pořád mě sledoval. Nemohla jsem se hnout. 

Najednou jsem na zádech cítila teplý dech. Stál tam. Můj černý vlk ze snu. Měřil si druhého vlka ostražitým pohledem. Přistoupil jedním krokem blíž k rezavému vlku a mě si schoval za tlapu. Chtěl mě chránit, ale proč? Nechápala jsem, co se tam děje. 

Černý vlk začal na toho druhého vrčet a taky ohrnoval pysky. Ohnul i uši. Sakra, měla bych odtud zmizet. 

Rezavý vlk skočil na toho mého a sápal se mu po hrdle. Dobře, teď je ten pravý čas zmizet. Rozběhla jsem do lesa. Sakra, ani jsem nevěděla, kam běžím. Ale musela jsem se odtamtud dostat. Za sebou jsem slyšela jen vytí, vrčení a hroznej hluk jak do sebe ty dvě těla narážely. 

Běžela jsem a snažila jsem se neslyšet to, co se stalo. Přemýšlela jsem, co se to sakra děje. Co to je? Takhle velký normální vlci nejsou. Co to je za mutanty? Proč mě ten rezavý sledoval? 

 Nevšimla jsem si že už jsem běžela už v tichu. Zpomalila jsem. Opřela jsem se o strom abych se mohla vydýchat. Neměla jsem se zastavovat. Zase ten dusot tlap o hlínu. Jsem mrtvá. 

Otočila jsem se směrem, odkud zvuk pocházel. Pozdě. Už stál nade mnou. Můj černý vlk. Koukala jsem mu do těch jeho očí. Byl celý od krve. Nevěděla jsem, jestli je jeho a nebo toho druhého. Na tom ale nezáleželo. Hlavně že byl živý. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po hlavě. Nechal se. Podrbala jsem ho. Ale jakmile jsem odtáhla ruku. Otočil se a utekl.