Caramel Eyes 5

Konečně moje postel. Z té, na které jsem spala v nemocnici, mě už pekelně bolely záda. Sláva, konečně jsem se pořádně vyspala. Normálně bych vstala a šla něco dělat, ale se sádrou na noze to jde docela ztěžka. 

Pořád jsem nemohla zapomenout na to, co mi řekla máma v nemocnici ohledně toho, co se mi stalo. Prý mě v noci našly v lese. Krvácela jsem z hlavy a měla jsem podivně zkroucenou nohu. Byla jsem v bezvědomí. Máma se mě ptala co se mi stalo. Ale já mám setsakramencké okno. Vůbec nic si nepamatuju. Teda až na ty vlky, ale to jsem jí říct nemohla. A nemohla jsem jí říct ani to, že si nic nepamatuju. Takže jsem se z toho dostala tím, že jsem něco uslyšela a myslela jsem si, že je to divoké prase nebo tak něco, a tak jsem vzala nohy na ramena. 

Naštěstí mi věřila. Konečně je v klidu. Ale já vůbec ne. Hrozně mě štve, že si nepamatuju, co se mi stalo. Každý den si to procházím bod po bodu, jestli jsem náhodou na něco nezapomněla. A nic. 

Zaklepání na dveře mě vyrušilo z mých úvah. Nakoukla dovnitř máma. Zjistila, že jsem vzhůru, a tak přišla až k mé posteli. 

„Zlatíčko, přišel za tebou nějaký Michael. Řekla jsem mu, ať chvíli počká, že se podívám, jestli náhodou ještě nespíš. Můžu ho pustit dovnitř?“

„Dobré ráno, mamko. Ano, můžeš ho pustit dál. Jak vypadám?“ 

„Skvěle, zlatíčko, jako vždy,“ a mrkla, jak to dělá vždycky, když se jí na to zeptám. Odešla a nechala mě ještě chvíli samotnou. Pročísla jsem si vlasy rukou, abych nebyla nějak extra hodně rozcuchaná. 

Za chvíli už jsem slyšela dva hlasy. Jeden byl určitě maminčin a druhý Michaela. Mamka zaklepala a pustila ho dál. Vstoupil a stál u dveří. 

„Ahoj,“ Pozdravila jsem ho hnedka. 

„Ahoj,“ odpověděl mi. 

„Omlouvám se, nemám tu žádné křeslo, na které by sis mohl sednout. Jestli ti to nebude vadit, posaď se na mojí postel. Jen pozor na mojí….“ 

„Levou nohu. Já vím. Tvoje mamka mi řekla, že jí máš v sádře a že ji máš zlomenou. Mimochodem, máš hrozně fajn mamku,“ doplnil a usmál se na mě. 

Pomalu šel k mé posteli, kde si sedl do tureckého sedu naproti mně. A začal mi povídat o tom, co se děje ve škole. 

Ptal se taky na to, jak se mám a jestli mě ta noha bolí a co dělá hlava a tak. Byla jsem vděčná za nějakou společnost. On mi udělal radost tím, že vůbec přišel. 

Vydržel si se mnou povídat asi dvě hodiny. Byla jsem uvolněná a dobře jsem se bavila. Zvlášť, když mě začal provokovat a lochtat mě. 

Normálně bych se bránila, ale byl silnější a hlavně jsem měla nohu v sádře. Takže jsem ho začala lochtat taky. Přece v tom chichotání nebudu sama. Vykulil oči. 

„Tak ty takhle! Fajn,“ prohlásil a začal mě lochtat víc. Chtěla jsem ho kousnout do ruky. Vzpíral se jednou rukou o postel. Kdybych ho do ní kousla spadne na mě, což bych přežila. Zvedla jsem hlavu. Než jsem se ale stačila vůbec přiblížit k jeho ruce, měla jsem jeho ústa na mých.