Caramel Eyes 6
Publikováno 05.10.2014 v 10:41 v kategorii *M* stories, přečteno: 146x
Doufám že se bude líbit :)
Můj život dostal najednou nové obrátky. Byla jsem s Michaelem a v rámci možností šťastná. Škola mi šla, brácha dospěl, a tak jsme byli docela kamarádi. Ale pořád jako by mi něco chybělo. Nevěděla jsem přesně, co to je, ale užívala jsem si dosavadního života plnými doušky. To, že mi něco chybělo, mi bylo v těchto momentech jedno. Teda aspoň jsem se o to snažila.
Stála jsem před zrcadlem a oblékala jsem se. Měli jsme s Michaelem měsíční výročí. Byl to náš zatím nejdelší vztah. Měla jsem na sobě rifle, šedivé triko Kiss a bílou mikinu. Byl to u mě pokrok. Těšila jsem se. Měla jsem pro něj náramek z bavlnek. Věděla jsem, že pro dnešek to lepší už nebude, tak jsem si vzala kabelku a mobil. V tu chvíli mi zapípal mobil.
Sms od Michaela:„Promiň miláčku, ale dnes to nejde. Něco mi do toho vlezlo...“Bylo to divné. Nikdy nic neodvolal. Ale tak dobře.
Převlékla jsem se do tepláků a šla do lesa. Měla jsem v uších sluchátka. Šla jsem kratší trasu, noha nebyla ještě pořádně zahojená. Najednou přede mnou stála máma s černým vlkem. Stála ke mně zády.
Schovala jsem se za strom a sundala jsem si sluchátka abych ji mohla slyšet: ,,Nech mojí dceru na pokoji!“
Vlk zavrčel: ,,Sama moc dobře víš, že to není ani tolik tvoje dcera, jako spíš naše.“Ten hlas vlka mi něco říkal, ale nemohla jsem si vzpomenout.
,,Já ji vychovávala, já se o ní starám. Vy jste se objevili až teď, kdy má přijít k vám.“
,,Ano má přijít k nám a po svém otci to převzít. Bude silná, když má z vás obou to nejlepší.“
,,Já vím a toho se děsím. Bojím se, že to nezvládne, a proto vám ji nedám. Odstěhujeme se někam daleko, kde ji vy nenajdete. Naučím ji se ovládat, aby mohla žít poklidný život a né v té vaší smečce.“Sakra co jsem?! Můj otec? O čem se to baví?! Jaká smečka?
,,Máme na ni právo v den jejích 17 narozenin, které jsou zítra. Je naše a ty to víš! Nevyhneš se tomu.“,
,Ale ano, vyhnu. Nedám vám ji.“ Moje máma vyndala ruce z kapes a jedna ruka jí začala jiskřit. V tu chvíli vlk zavrčel a ohrnul pysky. Máma měla v tu chvíli hromadu jisker v ruce. Najednou jsem u sebe slyšela vrčení. Otočila jsem se a stál tam zrzavý vlk, o trochu menší než ten černý. Ale pořád jsem byla oproti němu dost malá. Rozhlídla jsem se a viděla jsem, že vlků je tam dost. Viděla jsem jen oči, které čouhaly z okolního lesa. Koukla jsem se na dění přede mnou. Máma mě zahlédla.
,,Utíkej domů a zamkni se!“Byla jsem jak zmrzlá a nezmohla jsem se na nic, takže jsem se dál koukala. Černý vlk se na mě koukl.
Vykřikl:,,Promiň, jednou to pochopíš...“ a prokousl mé matce hrdlo…
Komentáře
Celkem 3 komentáře
Fiara Von Plesná 18.04.2015 v 17:55 Ono se nepokračuje? :)
Takový pěkný příběh
Tyna 19.07.2015 v 18:24 Nepokračuje se protože semi zdzdálo ze to nikdo nečte :) ale píšu knihu tak kdyby vyšla :)
Fiara Von Plesná 22.07.2015 v 14:37 :) hodně štěstí