Caremel Eyes

Jeho oči! Takové oči jsem ještě neviděla. Ta karamelová hnědá bylo něco, kde by se dalo utopit. Jeho černá srst byla jako ta nejtemnější tma na světě. Stál na všech čtyřech ale i tak měl oči výš než já. Byl to ten největší vlk, jakého jsem kdy viděla. Stáli jsme ve stínu stromů a jen na sebe zírali. Nic jsem neřekla, no uznejte, bylo by zvláštní mluvit s vlkem. Zíral na mě jako já na něj a slyšeli jsme jen, jak někde v dálce hučí sova.

Otevřel tlamu, ale ten hlas nebyl jeho. „Iz koukej vstávat,musíš do školy.“

Přilétl mi do obličeje polštář od bývalého. Dík mami! Vyhrabala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Vlítla jsem dovnitř, aniž bych zaklepala. To byla chyba. Před zrcadlem stál můj starší bratr Sam. Voněl se jednou z jeho smradlavých voňavek. Nakrčila jsem nos. Ale nic jsem neřekla. Byla by to zase hádka na celé ráno. Hádám se s ním ráda, ale dnes jsem na to neměla náladu.

„Vypadni.“ Nic neřekl, sebral si své věci a šel. Překvapil mě, ale byla jsem ráda.

Stoupla jsem si k zrcadlu. Mé černé vlasy byli jak vrabčí hnízdo. Pod očima jsem měla tmavé kruhy z nedostatku spánku, ale to zpraví korektor. Ze zrcadla na mě koukaly dvě velké oči, které neměly jiskru, pohasly. V koupelně jsem strávila půl hodiny. Jenom tím, abych se dala dohromady a nevypadala tak bídně. Opustila jsem koupelnu přesně ve chvíli, kdy chtěl klepat Sam. Super zase se jde stříkat těma smradama. Až přijdu ze školy budu muset vyvětrat.

Vběhla jsem do pokoje, vzala si mé oblíbené rifle, triko AC & DC a mikinu obyčejnou černou. Jako vždy za to mě máma nesnášela. Za to že nosím jen tmavé věci a poslouchám rock. Moje mamka byla půvabná se svými hnědými vlasy a zelenými oči byla nejkrásnější z města.

Seběhla jsem schody a vlítla do kuchyně. Už ta na mě čekala mamka s hrnkem kafe a svačinou v papírovém obalu ( ať si říká kdo chce co chce moje mamka umí to nejlepší kafe). Vzala jsem si to a vyrazila ze dveří. Vstříc novému dni.