Christmas In New York 2

Když jsem přišla domů, Mee seděla v křesle, četla nějakou bichli a usrkávala kafe. Když mě uslyšela, málem hodila knížku na stůl a vyběhla za mnou.

„Tak co? Jak to dopadlo? Přijal tě? A kdes byla tak dlouho, víš, jak sem se bála?!“ vyčetla mi.

Jenom jsem se usmála a odložila jsem si kabelku do pokoje a převlíkla se do tepláků a tílka. Vlasy jsem si svázal do culíku a sedla jsem si k Mee do obýváku. Celou dobu na mě zírala, jak byla zvědavá. A já jsem jí to chtěla všechno říct, ale zároveň jsem chtěla počkat. Chtěla jsem jí říct, jak byl dnešek úžasnej a jak jsem dostala dvě nabídky práce a nevim kterou vzít, jak jsem potkala úžasnýho chlapa a tak dál.

„Tak řekneš mi to konečně?“ vyhrkla netrpělivě, když jsem se konečně usadila vedle ní. Zírala na mě jak na svatej obrázek, jako kdybych jí měla říct její nejoblíbenější pohádku.

A tak jsem jí to všechno řekla, pěkně podrobně a s detailama. O tom koláči, který jsem měla k snídani. O setkání s tajemným rockerem. O tom, že pozici v časopisu mam jistou. O schůzce s oním rockerem, který se stihnul převlíknout. O druhé nabídce práce za jedno dopoledne.

„A co si vybereš?“ zeptala se mě, když jsem skončila s vyprávěním. Na to, jak je ukecaná, celou dobu ani necekla.

„No, rozhodně nepůjdu pracovat do Rickovy firmy, vim jak by to dopadlo. Půjdu pracovat do redakce Drink Time,“ usmála jsem se. Jsou v tom zakomponovaný dvě věci, co miluju. Kafe a psaní.

Najednou zazvonila pevná linka a Mee byla blíž, tak to zvedla. „Haló?“ řekla do telefonu svým zvědavým tónem.

„Carlie!!“ zakřičela na mě, i když jsem stála necelý tři metry od ní.

„Co řveš, dyť stojíš kousek ode mě?“ zeptalala jsem se jí.

„To je pro tebe,“ oznámila mi už vlídnějším tónem, a s výrazem, který jsem u ní moc dobře znala a díky tomu jsem poznala, kdo volal. Rick.

Rick byl okouzlující, krásnej chlap, ale nebyl to typ muže, kterého bych chtěla mít jako šéfa a spát s ním. To nejsem já.

„Ahoj Ricku!“ pozdravila jsem ho s nepředstíranou dobrou náladou.

„Ahoj Carlie, tak co, jak jsi se rozhodla?“ zeptal se mě. Určitě doufal, že jeho nabídku přijmu. Ani jsem ho nemusela vidět a věděla jsem, že se usmívá a doufá.

„Ricku, promiň, ale tvoji pracovní nabídku přijmout nemůžu. Jsi úžasnej chlap, ale nejsi typ, se kterým chci pracovat, promiň.“

„Nemusíš se omlouvat, nic se neděje. Já tě chápu a chci tě dál vídat.“

„Uvidíme, jestli bude příště, ale ozvu se ti, jak to dopadlo s tou redakcí. Zatím ahoj, Ricku,“ rozloučila jsem se s ním. Ale podvědomě jsem věděla, že se rozhodně ještě uvidíme.

„Ahoj, uvidíme se.“ A zavěsil. Když jsem se otočila, uviděla jsem Mee sedět na tom samém místě v křesle, jak si čte knihu. Teda, spíš na mě zírala se smutným výrazem, jako kdybych jí sebrala oblíbenou hračku, teda spíš knížku.

„Proč? Proč jsi to udělala? Ten chlap o tebe má zájem!“ rozčertila se na mě. Věděla jsem, že má dobrý důvod.

„Mee, víš, že já vztah nechci. Je možný že o mě má zájem,“ usmála jsem se. „Mimochodem co to zase čteš za bichli?“

„Je to o holce, která se omylem vyskytla v minulosti, v Irsku. Myslela si, že tam zůstane na pořád a našla si tam přítele. To je zatím všechno, zbytek si budeš muset přečíst,“ mrkla na mě.

Otočila jsem se na patě a odešla jsem si uvařit kafe. Do vysoké sklenice jsem si udělala espresso a dolila si to našlehaným mlíkem. Zamíchala jsem do toho dva cukry a odešla jsem si do pokoje pro ultrabook. S ním jsem se usadila do obýváku, do uší jsem si nasadila sluchátka a při popíjení kávy jsem přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem se rozhodla prohlédnout si e-maily, jestli náhodou nenapsal Caleb.

Nakonec jsem zjistila, že napsal. Stálo tam:

Vážená Caroline Hawková,

byla jste přijata na pozici redaktorky v časopise Drink Time, prosím dostavte se dne 12. 12. 2014 v 10:00 do kanceláře, kde Vám budou sděleny ostatní informace ohledně vašeho nástupu.

S úctou

Caleb Neelson

Nadšeně jsem odhodila sluchátka, do kterých jsem si ani nic nepustila. Začala jsem nadšeně běhat po bytě, pištět na celý činžák, až se mě má milá, ale někdy velmi otravná spolubydlící lekla.

„Co je? Tě uhodil proud nebo co?“ ozvala se nepřítomně od knížky. Podívala jsem se na ní, jak se sklání nad knížkou a přes záplavu červenozrzavých vlasů barvy podzimu jí skoro není vidět do obličeje. Došla jsem do kuchyně, vzala jsem z ledničky pivo a ze skříňky popelník. Obojí jsem postavila na konferenční stolek v obýváku a rychle jsem doběhla do pokoje se pohrabat v kabelce, abych našla jednu věc. S tou jsem doběhla do obýváku a cestou na skříňce u dvěří jsem vzala 

zapalovač.

Mee už v obýváku seděla, knížku položenou vedle sebe a zírala na mě jak vyvoraná myš.

„Co se stalo?“ zeptala se mě, už v podstatně lepší náladě.

„Mee, nejdřív si zapal,“ pobídla jsem jí a dala jsem jí cigáro. Zapálila jsem si taky, potáhla a vyfoukla. S výdechem jsem vyhrkla tu informaci, po který tak toužila.

„Vzali mě na pozici redaktorky do časopisu Drink Time!“ vyjekla jsem a začala jsem se radovat jak malá a Mee se mnou. Bylo mi jasný, že dneska se bude oslavovat.

Najednou Mee vzala telefon a začala do něj něco zuřivě datlovat.

„Mee, co se děje?“ zeptala jsem se jí, plná zvědavosti, co to moje ztřeštěná spolubydlící vyvádí.

„Vzali tě do práce, bude se slavit. A tak píšu naší partě,“ mrkla na mě a já jsem se začala usmívat.

„Mee?“

„Jo?“ Vzhlédla na mě od telefonu. V ruce držela napůl vykouřenou cigaretu, aniž by potáhla.

„Kouříš,“ upozornila jsem jí. Trhla sebou, rychle odklepla do popelníku, napila se piva a psala dál.

Zapálila jsem si ještě jednu, za tento úspěch to stojí. Teda, spíš, musím to oslavit. Se všemi svými kamarády, dlouho jsem je neviděla. Musíme si popovídat, co je nového a tak dál.

„Hotovo!“ prohlásila Mee s vítězným úsměvem na tváři.

„Přijdou?“ zeptala jsem se nedočkavě.

„Za půl hodiny máme všichni sraz v Námořníkovi,“ mrkla na mě. A tak jsem se šla rychle převlíknout. Podívala jsem se do skříně a vytáhla jsem černý džíny, čistě bílý černý tričko a biker boots. Cestou jsem popadla cigarety, zapalovač, kabelku a zimní kabát a pospíchaly sme s Mee do Námořníka.

Námořník byla vlastně hospoda U Starýho Námořníka. Chodili jsme tam od tý doby, co jsme se sem přistěhovali. A tak tam chodíme furt, stala se z toho taková tradice. Kdykoli se něco slavilo, nebo jsme se jenom chtěli sejít, šli jsme tam. Místní 

barman už nás tam znal, a jakmile nás spatřil, rovnou nám čepoval piva.

Vyšly jsme z činžáku a zapálily jsme si. Začaly jsme si nahlas zpívat nějakou melodii a šly jsme k Námořníkovi.