Christmas In New York 3

Ráno jsem se probudila s šíleným bolehlavem. Nic se mi nechtělo, ale věděla jsem, že se musim aspoň nasnídat. Řekla jsem si, že to však počká a rozhodla jsem se ještě chvilku spát a vyspat tu šílenou bolest hlavy.

Ještě než jsem se ponořila do světa snů, přemýšlela jsem o tom, co jsme včera vyváděli. Vybavovaly se mi jenom útržky, za to takové, které mi prozradily, že to bylo včera dost divoký. Přišlo mi, jako bych byla jenom nestranný pozorovatel, jako bych do toho příběhu nepatřila. Jako bych byla postava v knize, které úloha spočívá v tom, že jenom pozoruje, co se v jejím okolí děje.

První útržek byl asi z příchodu do Námořníka. S Mee jsme si seděli u našich přátel, povídali jsme si a upíjeli pivo.

„Na Carlie a její budoucí úspěchy v nové práci!“ stoupl si Damien a pozvedl svoji skleničku rumu s colou, cola byla ovšem jenom pro barvu. Nakonec jsme si stoupli všichni a připili na moje budoucí zaměstnání v Drink Time.

Damien, vysoký vychrtlý blonďák, nebyla doba, kdy by neměl v sobě minimálně jedno pivo. Byl svůj a možná občas i trošku.. jinej. To však ale bylo jeho minulostí. Byly doby, kdy měl ruku samej prsten. Nosil kabáty a uplý džíny, občas si ho lidi pletli s gayem, ačkoli byl jeho pravý opak.

Tím se první útržek rozplynul v mlze. Přicházel další. To už byla většina osazenstva v poměrně opilé náladě, lidí ubylo a zbylo tam pár štamgastů. Všichni co seděli u našeho stolu ve vesele bavili, před sebou jsme už neměli jenom pivo, ale i něco tvrdšího. Popelník byl očividně skoro plný. Půlka měla viditelně zarudlé oči a Luke měl očividně menší zásek.

Luke byl menší postavy, většinou nosil volné oblečení a okolo krku sluchátka. Když se mu někdo nemohl dovolat, většinou hrál anebo spal.

Přitulila jsem se k Damienovi, který seděl vedle mě. Najednou se ke mně Grace naklonila a řekla mi: „Carlie, ty bys už potřebovala chlapa,“ mrkla na mě.

„Ale prd,“ odpověděla jsem jí.

V dalším útržku se objevil Rick, který seděl vedle mě místo Damiena, který se posunul. Vzpomněla jsem si, že se ve skutečnosti nejmenuje Rick ale Matthew. Jemu se to jméno očividně nelíbilo, když si říká Rick. Viděla jsem samu sebe z dálky, jak se k němu tulim a jemu to očividně nevadilo, ostatně mě taky ne. Bylo příjemný cítit u sebe mužský tělo. A Grace měla pravdu, opravdu jsem potřebovala chlapa. Matthew mě držel za pas, těsně u sebe abych se mu neztratila nebo abych mu neutekla. Měla jsem takový pocit, že mu rozhodně nikam neuteču.

Grace je kapitola sama o sobě, je to holka, která ve výšce měří stejně jako já. Občas má na sobě něco elegantního, kdy jí boty musí ladit s kabelkou a občas má chvíle, kdy si vezme tepláky a mikinu. Ale je to holka neskutečně srdečná a ráda se o někoho stará. A tak nám furt něco kupuje. Mam jí neskutečně ráda a strašně ráda si s ní povídám. Občas se jí s něčím svěřim, jako ostatně všichni.

Další útržek se nekonal, protože jsem se probudila. Když jsem se podívala na hodiny, bylo asi 11 dopoledne. Zjistila jsem, že mě probudil hlad, a tak jsem si šla uvařit oběd. Mee byla pryč a tak jsem se rozhodla napsat Mattymu jestli nechce přijít na oběd. Ten souhlasil a tak jsem se snažila o to víc.

Když jsem byla s oběděm skoro hotová, uslyšela jsem zvonek. Teda, nebylo to nic moc extra, jenom to co jsem svedla.

Přivítala jsem ho v domácím a v zástěře. Dali jsme si letmou pusu a usadila jsem ho ke stolu.

Když jsme byli oba po obědě, usadili jsme se k televizi a objímali jsme se. Přitulila jsem se a tulila se. Byla jsem neskutečně ráda, že ho mam, a ačkoli jsem byla trošku zmatená, rozhodla jsem se, že to nechám běžet. Ať se stane cokoli, nebudu do našeho vztahu zasahovat. Nechám to plynout svým vlastním tempem.

Nakonec jsme film ani nesledovali. Mazlili jsme se, tulili se k sobě a užívali si blízkosti toho druhého.

Vzbudila mě rána. V tu chvíli mi došly dvě věci. Za prvé, usnula jsem v jeho náručí. Za druhé, Mee je doma.

„Já se z toho zbláznim!“ nadávala na celý byt, až sebou Matthew trhnul. Vzbudil se. Díval se rozespale, skoro se až mračil. Byl trošku rozcuchaný, ale to na něm bylo roztomilý. Pohladila jsem ho po tváři a usmála jsem se.

„Nic se neděje, to jenom Mee přišla domů,“ usmála jsem se a Mee se na mě rozčileně podívala.

„Jak nic se neděje?! Hodně se toho děje!“ čertila se.

„Tak co se stalo tentokrát?“ zeptala jsem se.

„Ten idiot si myslí, že mě sbalí na dárky! Podívej, co jsem dostala dneska!“ zlobila se a z kabelky vytáhla náramek. Jenom jsem se zasmála a vrtěla jsem hlavou.

„Ale vždyť je hezkej!“ namítala jsem. Vůbec jsem nechápala, proč se zlobí. Dostat takovej hezkej náramek tak se vůbec nezlobim.

„Já vim, že je hezkej! Ale o to tu nejde, jde tu o princip. Myslí si, že mu podlehnu dárkama. Já chci aby na mě byl chlap milej, něžnej, a tak dále. Chápeš mě?“ Už mě skoro prosila pohledem, ať to konečně pochopím a můžu se na něj zlobit s ním.

„Ano, chápu tě. Necháš si ho?“

„Koho?“ Hrůza se jí vyvalila z očí.

„No ten náramek přece!“

„No to si piš, že si ho nechám! Takovej krásnej náramek mu přece nebudu vracet,“ usmála se s liščím výrazem.

Když Mee zmizela v pokoji, přitulila jsem se k Mattymu. „Nechci abys chodil.“

„Já vím, ale musím. A dneska ještě musím do práce. Ozvu se ti, ano?“

„Určitě se mi ozvi,“ přitakala jsem a políbila jsem ho. Poté jsme se oba zvedli a já jsem s ním došla ke dveřím. Oba jsme se obuli, já jsem si vzala kabát, on taky a šla jsem ho vyprovodit ke vchodu.

„Pa,“ rozloučila jsem se ním dole u vchodu ještě jednou. Objala jsem ho a odmítala jsem ho pustit.

„Ale zlato, já musim jít,“ usmál se.

„Já vím,“ odpověděla jsem mu a dál jsem ho nepouštěla. Vlepil mi ještě jednu rychlou pusu, nerad se vymanil z mého objetí a spěchal do auta, ze kterého mi ještě zamával.

Když už odjel, chvilku jsem tam ještě stála a hleděla za ním do dálky. Pak mi konečně došlo, že furt stojím před barákem v pantoflích.

Vyběhla jsem nahoru a udělala si čaj. Při čekání na to, až se dovaří voda, mi došly dvě věci.

První, mám přítele.

Druhá, strašně moc ho miluju.