Destiny.

Ležela jsem v posteli. Posexová nálada semě držela jako klíště. Usmívala jsem se. Furt. Ale jenom do tý doby, než jsem si všimla, co Jack zase dělá.

„Děláš si prdel? Teď jsme měli sex a ty se zase sjíždíš? Si zešílel nebo co?!“ vyjela jsem na něj. Už mě s tím vytáčel a mě to rostlo přes hlavu. Měla jsem toho dost, měla jsem dost jeho, měla jsem dost drog a jeho sjíždění.

Zvedla jsem se a začala jsem se oblíkat.

„Zlato, nechoď přece,“ začal. „Dej si se mnou!“ Najednou se usmíval jak měsíček na hnoji. Ten výraz ve tváři mě děsil. Vypadalo to, jako když malý kluk objeví svojí oblíbenou hračku a zve tě, abys s ním šel hrát.

Beze slova jsem se dooblíkla, sbalila jsem si těch pár věcí, co jsem tu měla a odešla jsem. Cestou jsem si nasadila sluchátka a hudbu pustila tak nahlas, že mi málem praskly uši. Bylo mi to jedno. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná. Na sebe, že jsem byla tak blbá, že jsem si myslela, že se změní. Že s tím jednou přestane. Jede v tom až po uši. Teď se z toho sám nedostane. Slibuje, ale sliby chyby.

Když jsem nastoupila do autobusu, vzala jsem mobil a vymazala jsem si jeho číslo z mobilu. I všechny fotky. Cokoliv, co by s ním mělo něco společnýho tam už nepatřilo. Nebylo tam pro to místo.

Když jsem se druhej den probudila, byla jsem šťastná. Zároveň jsem byla ale smutná. Byla jsem ráda, že jsem ho prokoukla, že mě už netahá za nos. Na druhou stranu mě to ale mrzelo. Chyběl mi, i když byl takový, jaký byl.

Když jsem vyronila první slzu, naštvaně jsem si jí utřela, že mi za to nestojí. Najdu si někoho lepšího. Někoho, kdo mě bude mít rád. Někoho, kdo nebude feťák.

Ve škole jsem se už objevila s úsměvem na tváři. Celá jsem zářila. Ani nevím, čím to bylo.

„Katie, co se s tebou stalo?“ zeptala se mě Miranda, holka, která sedí vedle mě na anglinu. Říkám jí naprosto všechno, ona mi vždycky zlepší náladu. Vždycky mě rozesměje. Bez ní bych byla ztracená.

„Včera jsem nechala Jacka.“ oznámila jsem jí, bez jediné emoce.

„A proto se usmíváš jak měsíček na hnoji?“ uchechtla se.

„Já ani nevim, proč mám tak dobrou náladu, asi proto, že jsem ho konečně prokoukla.“

Miranda se jenom usmála. Celou dobu mi říkala, ať to s Jackem skončím, že to nedopadne dobře. A měla pravdu. Jack je závislý. A ze závislosti se člověk sám nedostane. A on je v tom až po uši.

Ze školy jsme šly s Mirandou rovnou do naší oblíbené kavárny Sky Café. Dala jsem si velké Latte, které jsem neměla hodně dlouho.

„Dlouho jsme tu nebyly,“poznamenala.

„Máš pravdu, je to dlouho co jsme to byly. Ale jsem ráda, že jsem tu znova, se svojí jedinou kámoškou,“ usmála jsem se a usrkla z Latte.

„Katie,“ drkla do mě Miranda. Zvedla jsem hlavu od článku ve Sky Café Times.

„Za tebou, je jeden fešák. A celou dobu z tebe nespustil oči,“ kývla hlavou. „Hlavně se…“ Otočila jsem se, abych si ho prohlédla. Určitě byl svalnatý. Vlasy hnědé barvy měl po stranách vyholený. Zpod hnědýho obočí mě sledovaly dvě jasně modrý oči, který svítily tak, že i kdyby se neusmíval ústy, poznala bych to, usmíval se očima. Také jsem se na něj usmála. Neměla jsem důvod to neudělat.

Miranda kroutila hlavou. „Řikala jsem ti, neotáčej se. A než jsem to stihla doříct, udělala si přesnej opak!“ vyjela na mě potichu. Ne, že by se zlobila, jenom neměla ráda, když jí někdo neposlouchal.

Když jsem dorazila domů, dostala jsem od mamky večeři a šla jsem se osprchovat. Sprcha je nejlepší místo na přemýšlení. Teda aspoň pro mě. A v tu chvíli mi došla jedna věc. Já jsem Jack nemilovala. Alespoň ne poslední dobu. Ano, bylo mi to líto, ale nemilovala jsem ho.

Ráno jsem se vzbudila zase s dobrou náladou, která se mě nepustila celej den, a když jsem potom vcházela do třídy, málem jsem někoho srazila k zemi.

„Promiň! Strašně se ti omlouvám,“ začala jsem se omlouvat, když v tu chvíli jsem ho poznala. Je to ten kluk ze včerejška. Později jsem zjistila, že se jmenuje Derreck.

„Neomlouvej se, je to moje chyba, neměl jsem do těch dveří tak vrazit,“ omlouval se on a přitom jsme se navzájem hypnotizovali očima.

Po škole jsem s nim šla ven. Nebo spíš na rande. A kam jinam, než do kávárny, kde jsme se poprvé potkali. Pozval mě na Latte jako omluvu za to, jak do mě naboural ráno ve škole.

Povídali jsme si o všem možným. Bylo nám spolu dobře. Dokud tam ale někdo nečekaně nevtrhnul.

„Ale ne…“

„Katie! Katie, vrať se ke mně!“ začal Jack hned ve dveřích.

„Jacku, co tady děláš?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Katie, kdo je to?“ otočil se na Derrecka. „Co tady chceš s mojí holkou?“ vyjel na něj poté.

„Jacku, co to tady vykládáš? Rozešla jsem se s tebou, pamatuješ? Já už s tebou nejsem. A teď odtud vypadni!“

„Ale Katie, co mi to děláš? Já tě potřebuju!“ začal vyvádět. A já už nevěděla, jak ho odtud dostat pryč.

„Ona tě už nechce, slyšel jsi?“ zvedl se ze židle Derreck a nahrbil se nad něj. Byl skoro o hlavu větší než Jack a rozhodně měl větší svaly. V tu chvíli Jack pochopil, že u mě nepochodí. Alespoň pro dnešek.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Děkuji za to, že jste si tento článek přečetli a doufám, že se Vám líbil. Chci se Vám omluvit, že jsem strašně dlouho nic nepřidala, jenomže mi nějak došla múza a já netušila, o čem psát.

- ClarieStew

P.S.: na obrázku je Katie s Derreckem. ;)