Memory.

Na zastávce bylo rušno. Řada byla plná lidí, kteří čekali, až jim přijede autobus, aby do něj mohli nastoupit a nechat se odvézt co nejblíž k jejich cíli. S nedokouřenou cigaretou jsem si stoupla na konec fronty a úspěšně ignorovala pohledy typu: „Co si to jako dovoluje kouřit na zastávce?“

Podívala jsem se na hodiny na mobilu. Byly přesně dvě hodiny odpoledne, sluníčko pražilo a dneska už bylo pořádný teplo. Típla jsem cigaretu a postavila jsem tašku na zem. Byla to obyčejná plátěná taška na rameno. Sundala jsem si čistě černou mikinu s bílými tkaničkami a bílým zipem, kterou jsem pak přímo narvala do tašky a tu si dala zpátky na rameno.

Do sluchátek mi začala hrát další písnička v mém seznamu – The Death of Me od Asking Alexandria. Dala jsem to víc nahlas a měla jsem to dělat, abych nepohazovala hlavou jako nějaký metalista.

Podívala jsem se směrem, kterým většinou chodili lidi z metra. Kterým vlastně chodila většina lidí. Čekala jsem, že ho zase neuvidím, zklamaně si povzdechnu a za chvilku se tam podívám znova, jak bylo mým zvykem. Ale ono ne. Kráčel přímo sem, na zastávku. Čím blíž byl, tím větší knedlík v krku jsem měla.

Sledovala jsem ho, jak dokuřuje. I v tom vedru měl na sobě černé skinny džíny, černý conversky a na tričku sako. Přes rameno měl hozenou tašku a na očích sluneční brýle.

Radši jsem se podívala jinam, protože by si toho všimnul. „Ahoj,“ ozvalo se vedle mě hlubším chraplákem.

Polkla jsem a zhluboka jsem se nadechla.

„Ahoj!“ usmála jsem se, „Co ty tady takhle brzo?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, že v tuhle hodinu normálně jezdí.

„Jedu domů ze školy. Spíš ty seš tady nějak brzo, normálně tě tu nevídám.“

Díky němu mi čekání na autobus uběhlo jako voda. Než jsem se nadála, seděla jsem u okýnka. Vedle mě bylo stále prázdné místo.

„Hele, zabrala jsi mi místo!“ vykřikl dotčeně.

„Máš tu bejt první,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

Zase jsme prokecali celou cestu. Měla jsem co dělat abych na něj pořád nezírala.

„Deš se mnou ještě na cígo?“ zeptal se kousek před jeho předposlední zastávkou.

„Nejdu, nemám čas,“ odmítla jsem.

„No tak! Pojď, ať je to cokoliv počká to tu chvilku!“ přesvědčoval mě. Já jsem ale moc dobře věděla, že s ním přece jenom pudu.

„Fajn!“ odsouhlasila jsem a snažila jsem se o to, abych zněla nenuceně. A myslím, že mi to i vyšlo.

Vystoupila jsem s ním na zastávce, přešli jsme přechod a šli jsme zadem směrem k mojí další zastávce. Vytáhla jsem praskací L&Mko a zapálila si.

Šli jsme směrem k mé zastávce a povídali si. Měla jsem strašně ráda tyhle chvíle, protože jich bylo tak strašně málo. Zase se dlouho neuvidíme, bohužel. Nevím, čím to je. Dřív jsme chodívali ven, teď se sotva vidíme.

„Kláro?“ zeptal se. Najednou byl jiný. Nervózní. Takovýho ho vůbec neznám.

„Jo?“ zeptala jsem se já. Chtěla jsem vědět, co se děje. Bylo to divný ho takovýho vidět.

Nahnul se ke mně. Srdce se mi rozbušilo jako zvon. Netušila jsem, co dělá. Čím blíž byl tím víc mi srdce naráželo do hrudníku.

Najednou mě políbil. Vůbec jsem to nečekala. Srdce mi bušilo až v krku. Málem jsem upustila tašku. Nakonec jsem se tomu poddala. Rukama jsem ho objala kolem krku a přitáhla jsem si ho víc k sobě.

„Tohle jsem strašně dlouho toužil udělat,“ přiznal se, když jsme se od sebe odtáhli. „Vůbec jsem si to nechtěl přiznat, když jsem zjistil, že se mi líbíš. A pak ses mi začínala líbit čím dál tím víc. Vůbec jsem si nebyl sebou jistej.“

„Tak proto jsi mi vyprávěl ty historky? Abys zjistil mojí reakci?“ zeptala jsem se ho.

Přitáhla jsem si ho k polibku. Bylo mi jedno, že nás tady někdo může vidět. Můj sen se splnil.

„Chtěla jsem ti to říct už dlouho, že tě neberu jako kamaráda. Ale bála jsem se, že tě ztratim úplně. Už takhle, jak jsme spolu vůbec nechodili ven a tak. Přišlo mi, že se postupně odcizujem,“ přiznala jsem se.

Usmál se. Krásně. „Jenom jsem se bál svých pocitů.“

Znova jsme se políbili. Doprovodil mě až domů, kde jsme se políbili na rozloučenou.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dneska to bylo velmi krátký. Taky možná proto, že už jsem nevěděla co tam psát. Chvilkovej nápad, doufám že se líbil. (Vim že to neni zrovna nejkvalitnější obrázek, ale hodil se mi sem. :) )