Nádherné nebezpečí
Publikováno 13.05.2014 v 17:32 v kategorii Daniel's stories, přečteno: 149x
Přibyl nám nový autor a tak sem přidávám jeho prvotinu tady na blogu. Doufám, že se bude líbit.
Ztratil jsem se, když jsem se zadíval na smějícího se opičáka na větvi... zůstal jsem jen já, můj foťák a prales.Obloha poteměla jako ironická připomínka mojí zoufalé situace. Rozhlížel jsem se v agónické směsi strachu a vzrušení z nebezpečenství jenž tohle lůno člověkem neposkrveněné Afriky a panenské přírody skýtalo. Nádherné nebezpečí, tak by to nazval básník. Snažil jsem se najít známky postupu své skupiny spolucestovatelů, nebo alespoň směr cesty k civilizaci. Marně.... Veškeré známky po mých společnících krutá příroda smyla a skryla dřív než jsem se jen stačil rozkoukat. Bez buzoly, kompasu nebo jen výhledu na slunce jsem byl v bezvýchodné situaci.
Do hlavy se mi vkrádaly ty nejčernější myšlenky na mou vlastní bolestivou smrt v džungli.Je tohle konec ? Ukončí chvilka nepozornosti v hlubinách moře stromů můj život? Můj nihilistický nářek ztraceného dítěte přerušil již známý zvuk. Podíval jsem se k nebi a vybuchl jsem smíchy, když jsem spatřil známou tvář záškodníka, opice. Kruhoocasý lemur stál na větvi jako předtím, s ironickým úsměvem. S ironickým úsměvem malého chlapce který provedl nějakou rošťárnu. Můj nový a jedinný společník, maličký primát pochybného vychování seskočil ze stromu a k mému vlastnímu údivu dopadl přímo k nohám ztraceného muže. V jeho miniaturních ručičkách svíral maličký plod krvavě rudé barvy. Mě neznámé ovoce, domnívám se. A ochotně mi jej podával. ,,Snad se necítíš provinile?" tázal jsem se svého nového přítele. Snad abych netlačil na pilu, snad z čirého bojácnosti zvířatům vlastní. Mrštil po mě to neznámé ovoce a ustoupil odemne. Připravil jsem fotoaparát ke snímku toho tvorečka, ale zdálo se, že ho to znervóznilo. Když jsem se chystal stisknout spoušť aparátu, situace dostala neočekávaný zvrat. Zoufale vyděšený opičák započal vřeštět s hrozivým výrazem. Nikoliv však vzteku, ale strachu. Bezelstného, upřímného trachu o život.
,,Zmiz ! Utíkej pryč !!'' Zdálo se, že se snaží říct. Neuposlechl jsem, a to se stalo mému příteli osudným neboť odnikud, z hlubin pralesa, zjevil se náhle a bez očekávání tajemný tvor. Šelma se srstí černější než noc. Žhnoucí, plamenné oči zhypnotizovaly mne i opičáka natolik, že jsme tam jen hloupě stáli....já ... opice... a šelma. Jen vteřinu nejspíš, ale zdálo se to jako věčnost.Tváří v tvář té smrti jsem nemyslel na nic jiného než jak mi je ten obraz její tváře povědomí. Jako tvář člověka. Člověka s tajemstvím. Nádherné nebezpečí... Nádherná smrt...
Ten hrdý a majestátný tvor ze zadíval do mých očí, potom na opici. Přikrčil se a ladným pohybem, téměř tanečním uvedl mého opičího přítele v zapomění. Otočil se na mne, tváří zbrocenou krví opice s pohrdavým výrazem ženy. Zařval, jako by volal sám ďábel a zmizel v temnotě džungle. V ten samý okamžik ve který se jeho ocas schoval do tmy, se objevila má skupina. Našli mne.... Jsem zachráněn a ušetřen šelmou.
V odlesku displeje fotoaparátu na mém krku jsem spatřil jedinou fotografii.... Zářící oči.... Nádherné nebezpečí....
Ten hrdý a majestátný tvor ze zadíval do mých očí, potom na opici. Přikrčil se a ladným pohybem, téměř tanečním uvedl mého opičího přítele v zapomění. Otočil se na mne, tváří zbrocenou krví opice s pohrdavým výrazem ženy. Zařval, jako by volal sám ďábel a zmizel v temnotě džungle. V ten samý okamžik ve který se jeho ocas schoval do tmy, se objevila má skupina. Našli mne.... Jsem zachráněn a ušetřen šelmou.
V odlesku displeje fotoaparátu na mém krku jsem spatřil jedinou fotografii.... Zářící oči.... Nádherné nebezpečí....
Komentáře
Celkem 0 komentářů