Naslouchej svým instinktům 2
Publikováno 14.05.2014 v 21:34 v kategorii Claire's stories, přečteno: 98x
A máme tu další díl. S tímto dílem jsem se ale dost navztekala. Když jsem to dopsala, smazala jsem si omylem kousek povídky a musela jsem to psát znova.
Nicméně, doufám, že se bude líbit.
Po ranním probuzení jsem si zpočátku neuvědomovala, kde jsem. Až poté mi došlo, že jsem u sebe doma. Poznávala jsem svoje tolikrát prané povlečení, které bylo zmuchlané a poválené.
Podívala jsem se pod peřinu a s hrůzou jsem zjistila, že jsem nahá. Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjistila jsem, že vedle mě leží lísteček. A na něm bylo napsáno: Děkuji za dnešní noc. Jeremiel.
Co jsem to včera prováděla? A kdo je člověk s divným jménem Jeremiel? říkala jsem si. Když jsem se oblékla do kraťasů a trička, zjistila jsem, že vzít si uplé kraťasy nebyl zrovna dobrý nápad. Bylo to více než nepříjemné a bolestivé.
K snídani jsem si vzala jenom rohlík a černý čaj. Hlava mi tepala už od probuzení, a tak jsem si poté vzala prášek proti bolesti hlavy.Když jsem si asi hodinu na to volala s Mel, moje hlava trpěla, když mi hulákala do ucha, kam jsem to sakra zmizela.
„Kde jsi sakra byla?! Hledala jsem tě po celým klubu, bála jsem se, že se ti něco stalo! To mi už nedělej," rozzlobila se na mě.
„Mel, prosím, potichu. Třeští mi hlava. Nevím, co se dělo," lhala jsem jí. Nedělala jsem to ráda, ale o tomhle nesmí nikdo vědět. Ani ona. Už se to nestane. Byl mi nesympatický už od začátku.
„A jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě. Už nebyla naštvaná, bála se o mě.
„Jo, jsem v pohodě. Probudila jsem se doma v posteli." O tom, že jsem v noci nebyla sama a že jsem nejspíš dělala všechno možný, kromě spánku.
Opatrně jsem se posadila k počítači a otevřela jsem e-mail. Měla jsem jeden e-mail od své profesorky kvůli bakalářské práci. Rychle jsem jí odpověděla a otevřela jsem si word dokument s rozpracovanou bakalářkou.
Když už mě od sezení u počítače bolelo za krkem a žaludek se mi svíjel hlady, uložila jsem si dosavadní práci a šla jsem se obléknout do džínů a tílka.
Jelikož byla dneska sobota, rozhodla jsem se zavolat Mel, jesli si nechce dát společný oběd. Chtěla, a tak jsem ani ne během 40 minut byla v naší oblíbené restauraci Devil's pub.
Usadily jsme se v zadní části restaurace. Po chvilkovém zírání do menu jsem si objednala kuřecí salát s červenou omáčkou a ledový čaj. Mel si vzala nugety s hranolkama a Colu.
„Promiň Mel, jdu se trošku upravit," omluvila jsem se jí a šla jsem na toalety.
V jednu chvíli jsem se ale zastavila a zírala podo jednoho místa. Seděl tam on a zíral na mě.Bála jsem se ho, šlo z něj zlo. Přímo sálalo a táhlo mě to k němu. Zamrkala jsem očima a rychle jsem šla k umyvadlu.
Podívala jsem se na sebe a prodělala jsem menší infarkt. Vlasy jsem měla sice v culíku, ale potřebovaly umýt. Oči se mi leskly a pod nimi byly velké kruhy z nevyspání. Rty jsem měla opuchlé. Divím se, že se mě nikdo nelek, pomyslela jsem si. Opláchla jsem si obličej, z kabelky jsem vytáhla hřeben a trošku jsem si učesala vlasy a nechala je rozpuštěné. Nebylo to nejlepší, ale nic víc jsem s tím nemohla udělat.
Když jsem byla zpátky u stolu, Mel zírala někam do neznáma. Podívala jsem se jejím směrem a spatřila jsem jeho. Díval se přímo na mě.
„Není to ten z tý kavárny?" zeptala se. „Stále tě sleduje."
„Nemám z něj dobrej pocit. Je v něm zlo. Cítím to a mám strach," přiznala jsem se.
„Paige, nejsi sama, taky se mi nelíbí. Nebo jako jo, je hezkej. Ale taky z něj mám strach. Prosím, slib mi, že se od něj budeš držet dál," prosila mě. A já jsem jí to slíbila. Nehodlám se k němu přiblížit na víc než 5 metrů.
Ale měla pravdu, něco na něm bylo. Něco, co k němu přitahovalo holky jak můry na světlo. Možná jeho ledabyle rozčepýřené černé vlasy. Možná to byly ty jeho oči, které vypadaly tak světlé, že byly skoro až bílé. Nebo to bylo to, že stále nosil jenom černou? Nevím.
„Země volá Paige!"zamávala mi Mel před očima. Zamrkala jsem a zaostřila jsem na její rozesmátý obličej.
„Co se děje?" zeptala jsem se.
„Co se děje? Zíralas do blba." zasmála se znova.
Nedošlo jí, že jsem zírala na toho kluka, co sedí téměř naproti mě. Ale jemu ano. Smál se. Měl pokřivený úsměv a v očích jakoby mu plál oheň. Zamrazilo mě na zátylku.
,, Kuřecí salát?" ozvalo se nalevo ode mě.
„Tady," ozvala jsem se a zvedla jsem ruku, aby si mě všimnul.
O zhruba dvě hodiny později jsme lítaly mezi regálama a vybíraly oblečení. Zrovna jsme byly v obchodě s názvem American Apparel.
„Co myslíš o tomdle?" vylezla Mel ze zkušební kabinky a zatočila se dokola. Na sobě měla sukni do pasu, černý crop top a na hlavě měla velký klobouk. Oči jí zakrývaly sluneční brýle a nohy měla ve svých kotníkových botách na podpatku.Zhlédla jsem ji očima. Dlouhé hubené nohy i vypracované břicho krásně vynikly. Její blonďaté vlasy po záda sice z části zakrýval klobouk, ale na jejich kráse to neubralo. Když jsem se konečně dopracovala k obličeji, spatřila jsem, jak se její šedomodré oči dožadují odpovědi.
„Vypadáš úžasně Mel," sdělila jsem jí s úsměvem a ona s tichým Děkuju! odběhla zpátky.
Když jsme vycházely z obchodu s náručí plnou tašek, zase mě sledoval. Stál u nedaleké kavárny, s rukama v kapsách. V očích mě zvláštní pohled. Neutrální, přesto plný něčeho .
Když jsem vyjížděla autem z parkoviště, viděla jsem ho znova. A začínala jsem se bát.
Poté, co jsem nanosila nákup dovnitř a uklidila všechny nakoupené věci, jsem zamkla dveře na dva západy a pro jistotu jsem zaklapla i pojistný řetízek. Udělala jsem si kafe a sedla jsem si k rozpracované bakalářce.
Když jsem se asi po pátém kafi podívala na čas, byla skoro jedna hodina ráno. Uložila jsem soubor a zaklapla noťas. Dala jsem si horkou vanu na uvolnění svalů, které byly ztuhlé sezením za stolem.V posteli jsem ale nemohla usnout. Před očima se mi promítaly jeho oči. Plné ničeho, a zároveň něčeho.
Nesmím si ho připustit k tělu, nesmím.
Komentáře
Celkem 0 komentářů