Naslouchej svým instinktům 3

.

V neděli mě čekalo velké uklízení a praní. Nebavilo mě to, a tak jsem si k tomu vždycky pustila hudbu. A to se hned uklízelo líp.Jako vždycky jsem nejdřív utřela prach v celém bytě. A to z důvodu, že některý prach padal na zem, a pokud bych předtím vytřela, mohla bych to dělat znova.

Opatrně jsem odložila koště a vydala jsem se zjistit, co kdo chce. A byla jsem mírně překvapena, když jsem zjistila, že to je kurýr.

„Slečna Watsonová?" zeptal se mě. Netušila jsem, co mi přišlo, protože jsem nic neobjednávala. Podívala jsem se na logo firmy, které měl na tričku. FedEx. To byla hodně užívaná kurýrní firma.

„Ano," kuňkla jsem. Byla jsem nervózní, nevěděla jsem, co rozbalím. Mohla to být bomba, nějaké šaty, cokoliv...

Podepsala jsem se, převzala jsem balíček a celá nervózní jsem šla do obýváku. Položila jsem ho před sebe na stolek. Vypadalo to jako dárek k narozeninám. Ten, kdo to balil si buď najal někoho, kdo to za něj zabalil nebo v tom byl mimořádně zručný. Modrý balicí papír byl skvěle přeložený, v záhybech se to vůbec nekrčilo a stříbrná stuha dokonale seděla k modrému papíru.

Netrpělivě a opatrně, abych to nepoškodila, jsem balíček rozbalila a zůstala jsem zírat na to, co bylo uvnitř.Balíček obsahoval tmavě modré šaty a hned vedle nich byly páskované lodičky. Byl u toho i lísteček:

„No to snad ne!" zaječela jsem na celý byt a měla jsem sto chutí mrštit balíčkem na druhou stranu bytu. „Jak sakra našel, kde bydlím?"

Celá rozklepaná jsem položila balíček na stůl a snažila jsem se uklidnit.Proč mě sleduje? Co ode mě chce? říkala jsem si. Rozhodla jsem se zavolat bratrovi.

„Haló?" ozval se z telefonu hluboký hlas.

„Ahoj Jacku, tady Paige." Snažila jsem se znít klidně, ale on okamžitě poznal, že se něco stalo.

„Paige, co se děje? Ublížil ti někdo?" vylekal se.

„A-asi mě někdo sleduje," kuňkla jsem. Slyšela jsem ránu, jak bouchl pěstí do stolu.

„Teď mě poslouchej. Nos s sebou pepřák. Stále ho měj u sebe. Já si teď sbalím pár věcí, zavolám Craigovi, že budu mimo byt a tak za hodinu a půl jsem u tebe," usmál se a típnul to. Já jsem rychle běžela povléct mu postel. Spal vždycky ve vlastním pokoji, kde bydlel, než si sehnal vlastní byt.

Balíček jsem zabalila a dala jsem ho do koše. Rozpálila jsem pánvičku, na kterou jsem hodila salám a udělala jsem si takový mišmaš. Byl tam salám, kukuřice, kuřecí maso, paprika a rajče. K tomu jsem do trouby hodila hranolky.Já vím, blbá kombinace.

Když jsem už měla hotovou omáčku a čekala jsem na hranolky, mysl mi pobíhala všema směrama. K cizinci, k tomu, co tím sleduje. Proč mi posílal dárek? Jak ví, že budu promovat a že nemám šaty?

Nedalo mi to a zapla jsem noťas. Rozklikla jsem prohlížeč a do Googlu jsem napsala jedinou věc, kterou jsem o něm věděla, jeho jméno. Vyjelo mi spoustu odkazů na anděly. Hlavně na archanděla Jeremiela. Nevěděla jsem, co to znamená, netušila jsem, proč se tak jmenuje. Rozklikla jsem jeden odkaz, který vypadal docela důvěryhodně.

Padlí andělé nebo též padlí duchové, démoni, běsi náleží do rodu andělů a mají všechny vlastnosti andělské přirozenosti. Dokud byl ďábel andělem svatým a světlým, přebýval v nebi. Stala se však nešťastná proměna. Velké množství andělů se oddělilo od ostatních nebeských sil a stalo se shromážděním temných démonů, majícím za svého vůdce padlého cherubína. Patřili k těm, kteří se dostali do pádu a záhuby, pocházeli z vyšších andělských stupňů: "Nevedeme svůj boj proti krvi a tělu, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla." Po pádu zlých duchů z nebe v podnebeské prostory (Ef 2, 2) svět nebeských obyvatelů se stal pro ně nedostupným. Proto také celá jejich zlomyslnost je obrácena výlučně na zem, aby mezi lidmi bylo zaseto zlo a roztržky. 

Je možné, že provedl něco, za co ho shodili z nebe a odtrhli mu křídla? Je možné, že to bylo kvůli tomu, že byl zlý? říkala jsem si zpočátku. 

Pak mi ale došlo, jak je to všechno absurdní. Andělé neexistujou, ani démoni ani nic nadpřirozeného. Je to jenom výmysl pro děti.Zasmála jsem se. Nahlas. Tahle situace byla tak moc absurdní, až to bylo směšné. 

Nikdy jsem nevěřila v boha, nevěřila jsem v nic nadpozemského. A teď tady uvažuju o tom, že ten, co mě sleduje je padlý anděl. A to jenom proto, že se možná jmenuje podle jednoho archanděla, který ani nikdy neexistoval.Z myšlenek mě vytrhla něčí ruka mávající mi před obličejem. 

„Paige? Jsi tu, na Zemi?"Ohlédla jsem se a spatřila Jacka. 

„Jak ses sem dostal?" zeptala jsem se ho zmateně.

„Dalas mi klíče, pamatuješ?" zasmál se pobaveně.

Najednou jsem ucítila smrad. „Hranolky!" rozeběhla jsem se k troubě a to, co měly bejt hranolky, už bylo skoro na uhel.

„Co to tu máš?" Díval se na obrazovku počítače. Hranolky jsem hodila do koše, omáčku jsen si nandala do misky a vzala si k tomu chleba.

„Nic," zaklapla jsem mu noťas před nosem.