Naslouchej svým instinktům.

                                                                     

Moje sestra měla všechno, co já jsem neměla. Velký dům v Bel Air s garáží plnou luxusních aut. Vysněnou práci dostala hned po škole, a díky jejímu vzhledu se nemusela skoro o nic starat.

S její perfektní postavou, kterou jí nezkazily ani dvě děti, sbalila ředitele televizní stanice CW. Blonďaté vlasy má vždy perfektně upravené a zelené oči jsou každý den namalované úplně jinak. Aby taky ne, když má vlastního stylistu. Teda měla. Svojí sestru jsem milovala, byla mým vzorem. Byly jsme skoro jako nejlepší kamarádky.

Správně, byly. Před půl rokem, když jela pro dvojčata, aby je vyzvedla z fotbalu, do ní narazil na křižovatce kamion, který jel na červenou. Ona za nic nemohla. Kamion jel zprava a natlačil jí na dům, který měla po straně řidiče, byla na místě mrtvá.

Doteď se mi o ní občas zdá. O té chvíli, kdy mi Marc zavolal, že měla Anna autonehodu. Když jsem tu zprávu tenkrát uslyšela, bylo mi jedno, že jsem v práci a že bych tam měla do konce pracovní doby zůstat. Utekla jsem do šatny a odešla jsem, ubrečená a rozklepaná jsem vzala taxíka a jela jsem za Marcem.

A já jsem skoro její opak. K dokonalé postavě mám daleko, vlasy mám zrzavý a oči modrý. Čtvrtým rokem studuji na univerzitě a za chvilku budu promovat, takže mám na krku bakalářku.

Abych se dostala z depky, která mě občas popadne, zavolala jsem své nejlepší kamarádce Mel.

„Ahoj, M…“ nestačila jsem doříct větu a jí bylo jasné, co se děje.

„Za 30 minut v Café Black,“ oznámila mi a típla to.

Na nic jsem nečekala, oblíkla jsem se do oblíbených šortek, vzala jsem si k tomu tílko bez ramínek a s taškou na rameni jsem se vydala do naší oblíbené kavárny.

Když jsem nastartovala auto, sepla jsem si ještě vlasy do drdolu, aby mi nepřekážely a mohla jsem vyrazit.

V kavárně jsem byla asi s pětiminutovým zpožděním, jak je u mě zvykem. Mel jsem našla na našem obvyklém místě, a stály před ní dva šálky plné kávy.

„Zlato, jsi v pořádku?“ začala, když jsem se usadila.

„Já… Ona byla tak skvělá,“ vzlykla jsem.

„Už je to půl roku… Musíš jí nechat dál, je jí líp. Určitě leží u nebeského bazénu, okukuje polonahý plavčíky a pije koktejly,“ snažila se mě utěšit Mel.

Zasmála jsem se. „Ano, to je celá ona, i s manželem okukovala kluky, ať už byli oblečení, nebo jenom napůl.“

Po dlouhé době jsem se konečně zasmála. I když jenom chvilku, aspoň malej úsměv byl podle Mel úspěch. Té teď nebezpečně svítilo v očích.

„Víš co? Večer půjdem pařit, abychom trošku oslavily tu naši blížící se promoci, co ty na to? Navíc se po dlouhý době pobavíš a dostaneš se mezi lidi.“

„Tak dobře,“ usmála jsem se, i když se mi tam moc nechtělo. Jenže ona by mě tam dotáhla, i kdybych byla nemocná. Omlouvala mě jenom smrt. Když jsem tam s ní seděla a společně jsme se smály různým historkám, pomlouvaly profesory a rozebíraly náš hudební vkus, který se absolutně lišil, mi došlo, jaké mám vlastně štěstí. Díky ní jsem zažila tolik zábavy. Kdyby nebylo jí, seděla bych v pokoji a drtila bych se na zkoušky.

„Paige, vidíš ho?“ vyrušila mě Mel z úvah. Otočila jsem se tam, kam koukala a málem mi padla brada. Pak jsem se ale ovládla a otočila jsem se zpátky na Mel, které málem tekla slina.

„Nech toho, dyť máš přítele!“ okřikla jsem jí. Nechápu, co se jí na něm tak líbilo. Byl vychrtlej a vypadal jak z nějakýho připitomělýho fantasy filmu. Vypadal arogantně a namyšleně. Určitě bude bohatej. říkala jsem si v duchu.

Podívala jsem se na hodinky a se zděšením jsem zjistila, že už je skoro pět odpoledne a já musim udělat velkou večeři, protože přijede švagr s dvojčaty.

„Mel, bylo mi s tebou úžasně a děkuji za vytrhnutí z depky, ale musim běžet, přijede Marc s dvojčaty a já ještě musim uvařit večeři,“ omluvila jsem se a došla jsem zaplatit.

„Ale vy už máte zaplaceno,“ řekl mi zmateně číšník, když jsem mu podávala desetidolarovku.

„To není možný, ještě jsem neplatila, a moje kamarádka taky ne,“ vrtalo mi to hlavou.

„Tamten muž zaplatil za Vás i vaši kamarádku,“ řekl a kývl na toho namyšlenýho frajírka. Já věděla že je bohatej.

„Aha… tak nashle.“

Když jsem se konečně dostala domů, rychle jsem ze sebe zkopla boty a natáhla na sebe zástěru na vaření. Maso jsem měla naložený v ledničce, rozpálila jsem pánvičku a maso tam hodila. Brambory jsem dala vařit hned vedle.

Zrovna akorát když jsem dokončovala přípravu šťouchaných brambor a salát jsem dávala do mističek, zazvonil zvonek. Otřela jsem si ruce do utěrky a šla jsem otevřít.

Za dveřmi stál Marc a jeho dva kluci. Oba blonďatí, oba modroocí. Usmál se, ale jeho oči zůstaly smutné. „Ahoj, Paige,“ pozdravil mě a podal mi kytici.

„Ahoj Marcu, ta je krásná, děkuju. Jdu to dát do vody, pojďte dál,“ usmála jsem se a odkráčela jsem do kuchyně.

Marc s kluky odcházeli asi o hodinu dýl. O pět minut později mi už volala Mel, že už je připravená ke mně dojet. Řekla jsem jí, ať přijede, že už odešli.

Vydaly jsme se do klubu Dark Souls, který byl si náš nejoblíbenější. Vydaly sme se hned do boxů, kam jsme si daly věci, a já jsem došla pro drinky.

Chvíli jsme tancovaly, chvíli jsme pily a já jsem se bavila. Flirtovala jsem s několika kluky a měla jsem tak dobrou náladu, že mi to bylo jedno. Taky to ale způsobil alkohol, který jsem v sobě měla, ale moc ho nebylo. Zatím.

Pokaždé, když jsem byla někde v klubu jsem měla několik pravidel, které jsem nikdy neporušila. Jedno z nich bylo: Flirtuj, ale nikdy si s nikým nic nezačínej, mohla bys toho pak litovat.

A on ho hned porušil. Vyzařovalo z něj nebezpečí, i na tu dálku. Vypadal arogantně a bohatě. Měl na sobě polorozepnutou vínovou košili a upnutý kožený kalhoty. Na nohou měl černý vysoký conversky.

Jmenoval se Jeremy, celým jménem Jeremiel. Zvláštní jméno, ale bylo mi to jedno. Tancovali jsme spolu celý večer, tělo na tělo. Párkrát jsme se i políbili. Pokaždé mi přines nějaký pití. Smála jsem se jeho vtipům, pila jsem hodně drinků a tancovala jsem s Jerem.

Když jsem se vrátila do našeho boxu pro kabelku, Mel tam nebyla, ale její věci jo. Asi byla s někým tancovat, napadlo mě. Přesto jsem s ním ale odešla. A to byla chyba. Moje instinkty se nikdy nemýlily. Ale alkohol otupil můj úsudek.

Byl nebezpečný, a moje podvědomí to vědělo.