Nečekané 6

6.kapitola

***

Stál jsem před domem a díval se jak odvážejí Noemi v policejním autě. Musel jsem se smát. Polil mě šťastný pocit. Konečně zmizela. Fotr mě poprosil, abch se přistěhoval zpátky domů. Udělal jsem to. Domov je domov, nic ho nenahradí.

Seděl jsem na židli v pokoji a nudil se. S drogami jsem skončil. Nebyl jsem na tom závislý, nějak se to nepovedlo. Závuslý jsem byl na kouření. Sice jsem měl cigaretu před pěti minutami, ale už jsem na ní měl znova hroznou chuť. Vykouřil jsem tak tři až pět krabek denně. Jo, bylo to moc, ale co se dalo dělat? Z krabičky na stole jsem vytáhl jednu Marlborku a zapálil si. S cigaretou v puse jsem došel do kuchyně, kde jsem si dal na talíř plátek krůtího a bramborové kaše z oběda a šel se najíst. Pak jsem to uklidil. Chtěl jsem odtud vypadnout. Vzpomněl jsem si na Thommyho, jak byl zmatený, když uviděl jak odváží Noemi v policejní káře. Jak se na mě podíval tím pohledem ´co se stalo?´. Když jsem mu to řekl, vytřeštil oči, ale pak začal poskakovat po pokoji a křičet ,Hurá! Hurá!´. Vůbec jsem ho nechápal. Nechápal jsem, proč tak jásal. Proč mu to nebylo divné, že to byla mafiánka. Říkal mi, že to tušil, ale nevěřil jsem mu. Bylo možné, že tušil, že ho nemiluje. Že tušil, že se něco špatně. Ale nemohl vědět co. To ne.

Nakonec jsem si šel uvařit kafe. Stál jsem v kuchyni u linky a poslouchal, jak voda vře. Jako kdyby vyvařovala všechny špatné věci, myšlenky a pocity. Jako kdyby odstraňovala všechno špatné. Konvice cinkla a já si zalil silné kafe. Donesl jsem si ho do pokoje a při upíjení jsem přemýšlel, co dělat. Nakonec mě napadlo, že bych mohl vytáhnou kytaru. Neměl jsem na to poslední dobou čas, tak jsem jí někam uklidil. Vytáhl jsem taky svoje písničky, které jsem sám složil. Začal jsem si hrát mou vůbec první písničku The end of love. Po asi půl hodině brnkání a pokoušení se o nový song mě vyrušil fotr.

„Chtěl jsem ti poděkovat, že sis o ní zjistil víc, mohlo by nás to zatáhnout do velkých problémů. Děkuju.“ Řekl provinile otec.

„To nic. Něco na ní bylo špatně. Cítil jsem to od začátku.“ Fotr se usmál a otočil se k odchodu.

„A abych nezapomněl,“ řekl ještě přes rameno, „hraješ fakt hezky. Založ si skupinu.“ Pak se otočil a odešel. Tím mi nasadil brouka do hlavy který hlodal a hlodal. Přemýšlel jsem o tom co fotr řekl. Založit si skupinu? Není to špatný nápad. Zvedl jsem telefon a zavolal Christopheru Harnendaalovi, slavnému producentovi a mému známému.

„Ahoj Tayi, co potřebuješ?“ Ozval se Chris.

„No… založit skupinu.“ Zasmál jsem se.

„Mám tady na seznamu pár… lidí. Víš co? Zítra se u mě stav kolem osmé ranní. Poznáš pár lidí.“

„Dobře.“ Souhlasil jsem. Pak jsem to típnul a zkusil složit novej song. Zezačátku se mi moc nedařilo, ale nakonec jsem pár vět složil.

I am standing behind door,

No sound is going from the room,

And I am thinking,

Where she is

S kytarou na klíně jsem přemýšlel co napsat dál, když někdo zaklepal na dveře. Ty se otevřely a v nich stála Angela. Zase. Ta holka je jak noční můra. Všude mě pronásleduje.

„Co tu chceš ty couro?“ Vyjel jsem.

„Říct, že příště ti to tak lehce neprojde. Jsi horší než Casanova. Proutník co nenechá jednu sukni v klidu. Ale já tě bud sledovat Tylere. Dej si na mě pozor.“ Řekla a odešla. Bylo slyšet, jak se jí klepe hlas. Málem jsem viděl téct slzy. Byla měkká a slabá. Byla tak slabá… Nehodlal jsem si zkazit náladu ženskými a začal se radši věnovat mé teď nejoblíbenější aktivitě – hudbě. Když jsem ale zase chtěl začít skládat, dveře se rozrazily a v nich stál fotr. Rozzlobený fotr.

„Co zase? Proč mě kurva každej ruší!“

„Angela odtud odběhla se slzami na tváři. Co jsi jí proboha udělal?“

„ Co jsem jí já udělal? Já? Je to ženská kurva! Ženská! Slabý článek lidstva. Já jí nic neudělal, vlastně… něco jo. Ojel jsem jí, a co má bejt? K tomu přece ty jejich díry sloužej ne? Tak mě do prdele nech žít!“

„Tylere! Co si to o ženách myslíš?! Díky nim ses narodil, díky nim jsme se všichni narodili! A ženy mají stejná práva jako my, muži! A jen tak někoho znásilnit, to je trestné! Víš, že tě mohla nahlásit na policii?! Tobě je to jedno?“

„Ano, je mi to jedno! Kurva! Proč se sereš do mého života? Do mého pohledu na svět? Ženy jsou kurvy a coury! A je mi opravdu volné, že půjdu do basy! A co? Mě to je jedno! Tak mě nech žít!“

Řvali jsme na sebe a já byl vytočený na nejvyšší míru. Jak se dovoluje se mi srát do života? To, že pomohl k mému zrození neznamená, že mi může diktovat! Došlo to až do takové míry, že mi fotr řekl, že mě i násilím odveze na psychiatrii. Na to jsem mu odpověděl:

„ Myslíš že mě TY odvezeš? Sakra tati, jsem dvakrát silnější než ty. Je mi uplně u prdele co si myslíš. Neser se do mě, jak sis mě vychoval, takovýho mě máš. Seš věčně na cestách a musel jsem se už ve dvanácti starat sám o sebe a ještě mít na krku Thommyho! Udělal sis to sám a teď zalez nemam na tebe náladu!“ Křičel jsem na něj uplně rudej zlostí.

To otec nečekal. Očividně jsem ho zasáhl do slabiny. Nejdříve uplně zrudl, ale potom postupně zesmutněl.

„ Máš pravdu, hodně jsem pracoval, ale taky by jsme se nikdy neměli tak dobře jako teď, máš odemně naprosto všechno, auto, peníze, všechno! Hlavně že ty pracuješ. Udělal jsem chybu, ale teď budu převážně doma, takže mě budeš mít pořád na krku a sklamal jsi mne s těmi drogami a kouřením, myslel jsem , že jsi jiný.“ Řekl mi odvráceně a smutně zároveň a pomalu odešel.

„Za to poděkuj té couře Angele! Neměla mě podvést a pak nechat!“ Zakřičel jsem ještě za ním. A samozřejmě se ještě otočil a potichu řekl: „ To se dá vyřešit jinak, asi nebyla ta pravá, co bych měl řikat já, když jsem svou milovanou ženu stratil nadobro? Řešil jsem to snad drogami? Ne.“ A potom

odešel. Musím říct, že to mě zaskočilo, něco na tom bylo a měl jsem pocit, že se zase vrátil kousek