Revelation.

„Danieli, dělej, nebo přijdeme pozdě!“ zaječela na mě zezdola sestra.

„No jo, vždyť už du!“ zařval jsem na ní, aby už byla zticha. Rychle jsem si upravil vlasy, do kapes strčil klíče, mobil a peněženku a seběhl po schodech dolů.

Mia stála dole u dveří a nasupeně podupávala nožkou. Na sobě měla černou sukni, která se postupně rozšiřovala, jasně červenou podprsenku, ve které očividně mohla jít ven a červený boty na podpatku. Na rtech měla rudou rtěnku a dlouhé řasy jí zvýrazňovaly linky. Vlasy měla v elegantním drdolu a v ruce měla takový to velký psaníčko.

„Ahoj, sestřičko,“ usmál jsem se na ní. „Sluší ti to.“

„Tobě taky bráško, ale to nic nemění na tom, že zdržuješ!“ zaječela na mě, jemně se usmála a už mizela ven ze dveří s klíči od 

auta v ruce. S mými klíči od auta!

„Mio, mám tě rád, ale…“ začal jsem, ale jakmile mi ty klíče přistály v rukou, už nebylo, co říct.

Nastoupili jsme do auta a už jsme vyjížděli do centra na nějaký večírek nebo co. Cestou jsme si zpívali různý písničky, co právě hráli v rádiu. Mia uměla zpívat moc dobře. Taky proto se stala slavnou. A díky tomu teď jedem na večírek slavných.

Úplně mě překvapil můj zpěv. Nikdy mě to nějak nezajímalo, ale začínalo mě to bavit.

„Nazpívám s tebou duet,“ řekla Mia najednou, jako by mi viděla do hlavy.

„Tak dobře,“ přikývl jsem a už hledal místo na zaparkování, protože jsme byli na místě. Postavil jsem se do řady aut, která vedla až ke vchodu. U vchodu jsme vystoupili, já předal klíčky tomu chlapíkovi, co parkuje auta. Objal jsem sestřičku okolo pasu a mířili jsme si to ke vchodu, kde stál další chlapík s bločkem a kontroloval, jestli ten, kdo přišel je na seznamu.

„Mia Marriot s doprovodem,“ ohlásil jsem nás a dveřník přikývnul, že můžeme dovnitř. Uhladil jsem si červené roury, aby nikde neodstávali, upravil límeček na černé košili a zkontroloval, jestli mam správně rozepnutý knoflíky a jestli vyhrnuté rukávy neodstávají.

Večírek byl úžasný. Seznámil jsem se se spoustou slavných. Mia mě všem představovala jako „úžasného bratra, co umí taky skvěle zpívat“.

Celý večer mě ale pozoroval jeden chlap, co stál nedaleko, upíjel z šampaňského. I když se bavil s ostatníma, stíhal i sledovat mě. Byl i docela hezký, neříkám, že ne. Ale Danieli, co to meleš za blbosti sakra? Copak seš teplej? Ne!

„Omluvte mě, musím na vzduch,“ omluvil jsem se slušně, kývl na Miu, že sem hned zpátky a zmizel jsem venku, kde jsem si zapálil.

Roztřeseně jsem potáhnul. Najednou mi mysl zběhla k tomu muži, co mě sledoval. Ty rozcuchané blonďaté vlasy mu slušely. Hezky sedly k modrým očím. Sakra vzpamatuj se Danieli!

„Dane, co se děje?“ Přispěchala ke mně Mia.

„Nic se neděje, Mio, běž se bavit,“ usmál jsem se, ale bylo vidět, že jí to moc neoblaflo. Podívala se na mě nedůvěřivým pohledem, zamračila se a začala zase podupávat nožkou.

„No tak fajn! Řeknu Ti to. Jeden chlap, blonďatý vlasy, modrý oči, měl na sobě bílou košili, mě furt pozoroval. I když se bavil s ostatníma, stále mě pozoroval. Musel jsem na vzduch,“ přiznal jsem se.

Mia na mě nejdřív koukala jak vyoraná myš, pak se ale rozesmála. „Asi se mu líbíš,“ zakřenila se na mě.

„To je možný, ale on mě ne,“ snažil jsem se přesvědčit Miu.

„Vážně?“ zeptala se s pozvednutým obočím.

„Ježišmarja! Jestli sis všimla, já nejsem na kluky!“ zasmál jsem se, ale hlodalo to ve mně.

Típl jsem cigaretu a hodil jí do popelníku. Objal jsem Miu kolem ramen a vrátili jsme se dovnitř. Zase jsem se začal bavit s ostatními, vtipkovat, ale ten blonďák mi zase zkazil náladu. Zase na mě čuměl. Snažil jsem si ho nevšímat, moc to ale nešlo. Pořád mi k němu zklouzával pohled. Ten blonďák se usmíval.

„Mio, jdu si pro skleničku, chceš taky donést?“ zeptal jsem se jí, ona přikývla.

Bar s pitím se nacházel v tom nejzazším koutu. Nikdo tam nebyl, bylo tam prázdno a šero. Nejdřív jsem do sebe vrhnul panáka s ledem, pak jsem se snažil se uklidnit. Najednou jsem před sebou uviděl toho blonďáka.

„Můžeš mi las…“ nestihl jsem to doříct, protože mě začal líbat. Nejdřív jsem mu to oplácel, pak jsem se ale vzpamatoval. Nebudeš se tu přece líbat s buznou Danieli! To seš chlap?

Odstrčil jsem ho. „Co to kurva děláš, ty zasraná buzno?“ vyjel jsem na něj, utřel jsem si pusu do ubrousku, který ležel na stole, popadl jednu skleničku šampaňského pro Miu a dalšího panáka pro mě. Díky poloze baru nás nikdo neviděl a doufám, že mě nikdo neslyšel. Naštvaně jsem došel k Mie, který jsem podal skleničku a šel jsem si ven dát další cigaretu.

Už jsem se přímo klepal. Jak si kurva mohl dovolit mě políbit. To si myslel, že se s ním budu líbat nebo co? Nejsem nějaká zasraná buzna!

Čím víc jsem o tom ale přemýšlel, tím víc mě to nahlodávalo. Nemůžu bejt buzna, dyť jsem ještě před tejdnem měl přítelkyni, říkal jsem si. Ale pak mi to docvaklo. Vyhýbal jsem se sexu, moc mě nevzrušovala. Líbal jsem se s ní jenom minimálně, přišlo mi to odporný. Vysvětlovalo to také, že jsem se staral o svůj vzhled, oblíkal jsem se podle módy. I to, že mě ten blonďák přitahoval. A já jsem ho teď odehnal.

Sedl jsem si na schody a složil hlavu do dlaní. Z očí my vytryskly slzy, které jsem si rychle setřel, aby mě nikdo neviděl brečet. Někdo se vedle mě posadil.

„Já tě chápu, taky jsem si tím prošel,“ uslyšel jsem příjemný hluboký hlas. Byl to ten blonďák. „Drew,“ představil se a já mu stiskl nataženou ruku.

„Jmenuju se Dan a omlouvám se, že jsem tě takhle…“ Ani jsem to nedořekl a rozklepaně jsem si potáhnul.

„Někdy je těžký přijmou pravdu. Pravdu o tom, kdo jsme.“

„Ano, to je,“ přitakal jsem a típnul jsem cigaretu, která skončila v popelníku.

Podíval jsem se na něj. Byl vážně krásný. Měl vystouplejší lícní kosti a ostře řezanou tvář. Kratší blonďaté vlasy měl umělecky rozcuchané a v modrých očích se mu zračil soucit. Soucit s tím, jak se cítím.

Usmál se na mě. Cítil jsem, jak se mi srdce rozbušilo jako zvon a krev se mi hnala do dolní části těla.

Políbil jsem ho. Musel jsem to udělat, musel jsem. Už jsem to nevydržel. Byl tak krásný. Začal mi to oplácet. Objal mě okolo krku a já jeho okolo pasu. Cítil jsem, jak jeho jazyk doráží na má ústa. Pootevřel jsem pusu o trošku víc, aby jeho jazyk mohl vklouznout do mých úst. Vzápětí naše jazyky začaly tančit. Bylo to tango. Proplétali se v rytmu tanga, v rytmu neslyšné hudby.

Když už nám došel dech, opřel jsem si hlavu o jeho rameno a vydýchával to. Stále jsme se objímali.

Ve svém zorném poli jsem viděl nějakou postavu s černou sukní a… Mia! Rychle jsem se odlepil od blonďáka. „Mio, co tady d… děláš?“ zeptal jsem se provinile.

Usmívala se. „Jdu se po tobě podívat, kde jsi, a najdu tě, jak se muchluješ s Drewem!“

„Co všechno jsi viděla?“

„Už to, jak seděl vedle tebe,“ usmála se a mrkla na mě.

„Ty jsi… Ty jsi věděla, že tady bude! Tušila jsi, že jsem gay a proto si mě sem vzala!“ obvinil jsem jí. Ona se jenom zasmála a přišla blíž ke mně.

„Všichni to viděli, jenom ty ne. Musel jsi na to přijít. Tady Drew po tobě koukal už delší dobu,“ mrkla na něj.

„To jsi nemusela Mio. Díky, fakt,“ zrudnul.

„Ale dyť jste stejně spolu tak co,“ zasmála se nevinně. „Nechám vás tady. Dane, pujčim si auto, Drew je tady taky autem, určitě tě rád sveze.“

Málem bych jí něco řekl, kdyby nenastoupila do mého auta a mým autem neodjela domů.

„Budeš tak hodnej a svezeš mě?“ zeptal jsem se ho.

„Můžeš přespat u mě, ráno tě pak zavezu domů,“ nabídl mi a já přikývnul. Nastoupili jsme do auta a jeli jsme k němu. V autě jsme se drželi za ruce. Poprvé v životě jsem byl šťastný. Opravdu šťastný.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám že se líbila. Vím, že toho teď o gayích píšu nějak moc, ale nevím proč. :D Povídka je vymyšlená, stejně jako ostatní co jsou tady na blogu.